Malinche

a je to tady , minule jsem sliboval že příští týden určitě půjdeme nahoru a tak se taky stalo ... po neustálém vyprávění a shánění informací konečně přišla naše chvíle ... dokonce k nám dvěma se nakonec přidali 4 další lidi a tak jsme vytvořili 6 členou česko-slovensko-mexickou výpravu (původně nás bylo 7 ,ale jeden z nás měl jakýsi lokální problém a tak nemohl vyrazit) ...
sraz byl v 5 ráno před barákem ,samozřejmě je to výlet a tak to nebudem s pravidlama přehánět a tak pro někoho jako já kdo spal ne vlastní vinou jen necelé 4 hodiny bylo i 10 minut navrch veliký dar a tak jsme se sešli kolem čtvrt na 6 a mohli jsme vyrazit ... cesta byla dlouhá , vyjeli jsme do nedalekého městečka Tlaxcala ,které je od Puebly asi 30 km ,ale cesta trvala díky mexičanům a špatné silnici přes hodinu ,tam jsme se zeptali kudy přesně to je do kempu Malinchi ... policista nám rád poradil ,tajně jsem doufal že dobře, kažodpádně to byl asi jediný živý obyvatel v celém městečku co jsme viděli ... a tak jsme vyrazili z Tlaxcali směr Huamantala ... naštěstí což mě taky překvapilo ze silnice byl kemp značený a tak jsme nikde nemuseli bloudit v poslední vesničce jsem samozřejmě přehlédl tope a tak jsem v 70km/h udělal nádherný skok ,naštěstí auto přežilo a petr ,který se skokem praštil do hlavy taktéž ... nechali jsme auto před závorou ,která nás nepustila dál a mohli jsme vyrazit z výšky zhruba 3 tisíc metrů nad mořem ... hned na začátku s námi šlo asi 5 pejsků , zřejmě místní průvodci,ale jelikož jsme jim nic nedali hned náš výstup taky vzdali ... první číást cesty vedla skrz les a prakticky po asfaltové cestě to mě dost zklamalo , čekal jsem něco extrémně horšího ... no nebudem dělat předčasné závěry a jdeme dál ... po první zastávce se cesta ztratila a my jsme vyrazili do hlubokého lesa ... cestou jsme našli oteplováky a ještě jsme si dělali srandičky kopec začínal být velmi strmý plný prachu ,ale pořád energie neubývala ,dokonce jsme potkali skauty ve stanech ... přál jsem si ať už konečně les skončí ... to nebylo až tak rozumné přání ,les skončil a já teprve viděl co nás opravdu čeká a nebyl to hezký pohled ,když vidíte že po tom všem jste tak ve čtvrtině ... to už jsem ze sebe schazoval oblečení a namazal se krémem ... namazal svaly a rázným krokem vykročil vpřed , po zdolání údolí ,přišla první hodně těžká zkouška , cesta na sedlo plná prachu a kamenů ,zde hodně mexičanů skončilo a radši šlo domů,my s častýma pauzičkama pokračovali dál ,ale vypadalo to jako nekonečná cesta,něco ve stylu dva kroky nahoru a dva dolů jsem sklouznul ... ale nakonec jsme se vyšplhali na sedlo ... tady všichni vytáhli řízky a lovečáky jako správní turisti z čech :-) 3 se rozhodli že dál už to nejde a že tu na nás počkají ,ani se jim nedivim ... mě osobně ale hnala výzva pokořit tento zákeřný vrchol a tak jsem je nechal za sebou a vydal se vtříc vrcholu sám ... následně mě pak následovali další dva členové ... po horském sedle mě mrzelo že nemám o 20 kilo navíc,opravdu jsem si myslel že si mě snad veme vítr jak tam fučelo ... došel jsem před nejtěžší zkoušku a to byly kameny ... všude jen kameny a nikde cesta ,musel jsem se pokořit a lést i po 4 abych se dostal nahoru ... konečně vidim konec kamenů a těším se jak si vychutnám vrchol ... a do prdele,byla první reakce ... v tu chvíli jsem měl chuť se otočit a jít zpátky dolů ... to nebyl vrchol ,nýbrž do vrcholu mi chyběl ještě pěkný kus a sil už moc nezbývalo,ale nechtěl jsem to vzdát ... kluky zamnou už jsem neviděl a tak mě to nabudilo ,že jsem pokračoval dál ... vyšplhal jsem se přes další vrchol a viděl nádherný kráter bývalé sopky a chvíli pozoroval kudy si láva drala svojí cestu ... konečně se mi podařil ozahlédnout taky poslední kus kamene ,který znamenal vrchol , skoro jsem se k němu rozeběhl jakou jsem měl radost ... tam už se muselo pořádně vyšplhat ... nakonec se postavíte nahoru a rozhlédnete ... nikdy jsem neměl lepší pocit než stát nahoře a užívat si ten výhled, vytáhnout si jablko a na pocit vítězství nad horou se do něj zakousnout , začal jsem chápat proč lidi lezou ... nedokázal jsem se odtrhnout od vrcholu ... až nakonec jsem se rozhodl jít zpátky,kluci nikde nebyli a tak jsem se bál jeslti se jim něco nestalo ... ještě jednou byla příroda silnější než já a tak jsem musel počůrat ten velký balvan na vrcholu ,naštěstí jsem se nemusel bát diváků :-)) cestou zpátky jsem potkal kluky jak se drápou nahoru a tak jsem jim popřál hodně štěstí a šel za zbylou výpravou ... cesta zpět mi přišla snad ještě náročnější než cets nahoru bzvláště pro moje operované koleno a tak jsem chvíli litoval že tu není nějaký escalátor který ty co vylezli na vrchol sveze zpátky dolů a tak jsem si i těch posledních 10 km cesty dolů musel užít ... ale přežil a byl to nezapomenutelný zážitek dosáhnout výšky 4460 metrů nad mořem což je zaokrouhleně 2.785 násobek naší nevjvyší hory sněžky :-)

fotky ZDE